Walter

4. února 2014 v 20:16 | Rolnička |  Profily
Jméno: Walter
Příjmení: Nix

Rozbalení: 28. 9. 2012
Společnost: Fairyland
Model: WooSoo Vampire Elf
Typ (barva) resinu: normal
Face-up: Erin
Oči: Zelené
Vlasy: Kratší černé (od Alice's Collections)
Rasa: Duch zbraně

Má rád: knihy, čaje, klid a mír, svou princeznu, zvířata i květiny, košile, plesy

Nemá rád: práci svého bratra, střelné zbraně, Bess a její 'Magii', Severiho (pobláznil jeho chráněnku), výsměch směřující na jeho osobu, moderní negalantní muže, předvádění se a odhalování těla více než je nutné


Zvláštní znamení: jizvy na těle, runy vypálené po páteři (skryto pod oblečením) -> reálně zatím nemá ani jedno, časem bude dohotoveno :)

Oblečení: Nejčastěji nosí bílou košili, černou vestu a kalhoty, tričkům se vyhýbá a košili nosí i doma. Ke společenskému obleku preferuje kravatu.

Osobnost: čestný, oddaný, nekonfliktní, věrný a slušně vychovaný gentleman a ochránce, zároveň trpí výčitkami vůči svému bratrovi, dává si za vinu jeho zohavení a stejně tak si nemůže odpustit, že nesplnil svou povinnost vůči princezně Lisabelle.

Rodina: starší bratr Wilhelm (Scar)

Schopnosti:
Proměny: Ze svého fyzického těla se může proměnit do podoby jakékoli čepele. Svůj vzhled jako zbraň může časem pozměnit, i přes to, že ho trpaslíci vykovali do určité podoby. V současné době nejčastěji užívá podobu jeden a půl ručního meče s rovnou záštitou nebo vystřelovací nůž.
Proměna nutně nemusí být úplná, v případě, že nositel zbraně není schopen boje, Zbraň může na svou fyzickou podobu přenést prvky z druhé podoby. Obvykle část ruky promění v čepel meče, ale není to jediný způsob.
Duch zbraně ve své fyzické podobě může bojovat i s jinou zbraní v ruce, ovšem musí s ní sladit svou vnitřní energii.

Životopis: Ke mě se dostal jako kapesní nůž. Možná je to zvláštní úvod příběhu, ale lepší nemám. Nůž, který mohl vlastnit kdokoli, používat ho na cokoli a skončí jako moje ozdoba a jistota toho, že mám někoho, kdo mě ochrání, když budu potřebovat.
Každá zbraň má svého ducha a je jen na majiteli jak si ho představí nebo jak ho vnímá... Když jsem si podstatu své "zbraně" uvědomila, přišel nápad, dát mu tělo.
Pro něj bylo velmi zvláštní vybalovat z krabice sám sebe, ale nakonec se tak stalo a nyní má dvě hmotné podoby mezi kterými je silné pouto. Cokoli se stane zbrani, pocítí i na lidském těle. (Fakt, že má upíří zuby a elfská ouška se sice s pojmem 'lidské tělo' vylučuje, ale pšššt!)
Společně jsme složili jeden slib a to, že jako nůž neochutná krev. V případě obrany je tu jistá pravděpodobnost porušení, ale osoba jíž byl slib složen obranu naší osoby upřednostňuje a respektuje i možnost nějaké výjimky. Svým způsobem je to jistá slabina, které by mohl někdo zlý využít, ale oba nás to blokuje v dělání blbostí :)
Raději nechceme vědět, jak by krev zamávala s Waltrovým charakterem.

Backstory:
(Zasazeno do světa Shaniných BJDs, pro lepší představu o prostředí -> její profily na kingdomu)

Trpaslíci jako obyčejně hledali rudu vhodnou na meče, kusy kovu, které by měli určitou duši, vhodnou pro zbraň. Při své práci našli neobyčejně velký kus, který ani neměl běžné složení. Zdál se nabitý energií. Pro jeho velikost se rozhodli ho rozpůlit a vytvořili meč pro Alexandra, mladého důstojníka temných elfů. A jelikož mu padl přesně do ruky a vyhovoval jeho stylu boje rozhodl, že z druhé půlky tohoto kovu chce ještě druhý meč, který bude náležet jeho sestře Lisabelle.
Vědma z Kouzelného lesa, se o podivném kovu doslechla a z neobjasnitelných pohnutek se přišla na meče podívat. Při této příležitosti jí Alexandr požádal, zda by nemohla Lisabellin meč opatřit nějakým kouzlem, aby ji dobře chránil. Čarodějnice Trisha se poťouchle usmála a svými čáry jim dala schopnost proměny. Nejen, že se z mečů mohly stát nože, ale zároveň duchové zbraní získali vlastní těla. Tak mohli své majitele chránit i v případě, kdy by majitel nebyl schopen boje.

Zatímco Wilhelm spolupracoval s Alexandrem, Walter náležel Lisabelle. Stal se jejím ochráncem a uměl být i milým společníkem, i když raději se držel v ústraní a sloužil přesně tak, jak mu bylo určeno - jako zbraň. Ve své tělesné formě se zdržoval nejčastěji s bratrem, aby společně mohli trénovat a zocelovat své dovednosti v proměnách na různé typy zbraní. Oběma se nejvíce zamlouvala podoba meče a nože.
Když měl Walter kousek volného času, třeba když byla Lisa v bezpečí své komnaty, vysedával v pohodlném křesle s knihou a šálkem čaje. Přečetl nemálo knih a vyznával i elfské bohy.

Jeho pozornosti neuniklo, že se bratr určitým způsobem změnil. Nemluvil s ním tolik jako dřív a často vytrácel aniž by řekl kam. Pak si při jednom tréninku všiml, že čepel místo bratrovi ruky má o něco jiný tvar. Ptal se na to, ale odpovědi se mu nedostalo. Tušil, že změna v jeho chování má s tímhle spojistost a také to, že si to neudělal sám. Tedy se šel vyptávat trpaslíků, který z nich upravil bratrovu čepel a proč. Dlouho se žádný nechtěl přiznat, až konečně nalezl toho správného, který za úplatu popsal, v jakém stavu Wilhelm přišel a oč žádal, ale kde k takovému "úrazu" přišel se nesvěřil.
Walter si dal dohromady, že kov jeho bratra se začal kroutit po nějakém závažném prohřešku. Jediný způsob jak by se něco takového mohlo stát bylo, že bratr ochutnal krev za jiných okolností než byla ochrana nositele a že dělá něco bez jeho vědomí. Zjistil také, že se Wilhelm vytrácí z domu, ale bez společnosti Alexandra nebo bez jakéhokoli povolání k němu.

Dalšího dne, když chtěl starší bratr znovu zmizet, bez toho, aniž by si ho Alexandr vyzvedl, se rozhodl získat odpovědi. Doufal, že mu bratr vše popře a vysvětlí mu, že to, co viděl a slyšel není takové jak to vypadá. Nic. Stál mu v cestě, kladl otázky a bratr na něj jen nehybně hleděl. Vždy klidný a rozvážný Walter poprvé v životě ztratil nervy. Chtěl Wilhelma probrat k řeči pádnou fackou, ale v rozruření, které nikdy necítil, se jeho ruka proměnila v čepel a rozsekla bratrovu tvář. Ten nehnul ani brvou. Mladšího bratra to dopálilo ještě víc a zkusil se ohnat po druhé. Ostří se zabodlo do ruky, která se náhle objevila v cestě. Wilhelm nezareagoval sebemenším náznakem bolesti, místo probodlou dlaň stáhl z bratrovi čepele a proměnil druhou ruku. Bojovali krátce, i tak se ale mladšímu povedlo zasáhnout bratra do obličeje podruhé. Walter skončil s vykloubeným ramenem, rozseknutým bokem, slušným šrámem přes břicho a s pár dalšími drobnějšími ranami. Starší několik ran vykryl předloktím a způsobil se tak pár zranění navíc.
Než se z té rychle prohry a zranění vzpamatoval, bratr bezeslova zmizel a víckrát ho nespatřil. Dál žil v přesvědčení, že jeho starší bratr musel někde zemřít na svá četná zranění, která mu on způsobil a vinil se za jeho smrt.

Waltra pak čekalo nepěkné vysvětlování celé situace Alexandrovi, který nad způsobem, jakým jeho zbraň zmizela zuřil.
Po bratrově odchodu se držel u Lisabelly a chtěl dokázat, že je lepší, protože on svou bojovnici neopustí. To však změnila hrátka Osudu, když se Lisabella rozhodla jít mezi lidi a vlastní "šikovností" se jí povedlo svého ochránce ztratit.

Walter marně hledal, kam jeho princezna šla a snažil se jí najít. Ani nebyl schopen najít cestu do lesa a tak zůstal mezi lidmi jako zapomenutý nůž. Dostal se do rukou náctiletého kluka, který ho pak věnoval své tehdejší přítelkyni -> mě.
Později se seznámil s Alexandrou, kterou přijal za svou schovanku, a s Bess. Zatímco Bess pouze trpí a snaží se její provokace ignorovat co nejslušněji, Alexandru a mě chrání tak, jak Lisabellu nemohl.

Svých zálib se nevzdal ani při změně prostředí. Dál četl a vzdělával se, naučil se mnoha jazykům, poznal další druhy čajů a v otázce víry se obrátil ke křesťanství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama