Scar

4. února 2014 v 21:35 | Rolnička |  Profily
Jméno: Wilhelm
Příjmení: Nix
Přezdívka: Scar

Rozbalení: 11. 10. 2013
Vyrobení těla: 2. 10. 2013
Společnost: Withdoll
Model: Fenrir HOE
Typ (barva) resinu: normal
Face-up: Elea
Blushing: ano
Oči: zelené
Vlasy: černé - Leekeworld
Rasa: Duch zbraně
Povolání: asasín

Má rád: Svůj klid a nejspíš i svou práci, dobře nabroušené ostří, příležitostně býval zahlédnut i u nějaké knihy

Nemá rád: Špatně provedenou práci, otázky na jeho minulost, jistý stupeň hlasové výšky (při dlouhodobém křiku má tendence původce umlčovat), šťouchání a provokace (do jisté doby to ignoruje, pokud to však nečeká, reflexivně láme končetiny či rovnou zabíjí - není dobré se ho snažit vylekat)

Záliby: vyřezávání ze dřeva, broušení zbraní, četba

Osobnost: Mlčenlivý, nedůvěřivý, odtažitý, "prázdný", nelítostný, lehce paranoidní

Zvláštní znamení: šikovný na obě ruce, výrazné jizvy na tváři, rukou a zádech, pravděpodobně ani necítí bolest

Oblečení: Asasínská róba z období renesance (barva: "Římský pozlacený onyx"). Pokud má někdy něco jiného, preferuje tmavé barvy (černá, modrá, zelená)

Vzhled: Je velmi vysoký, dlouhé černé vlasy, záměrně sestříhané tak, aby zakrývaly levou polovinu obličeje a daly se vzadu svázat. Na pravém zeleném oku mu vlasy nepřekáží. Oděv kombinuje s maskou či šálem, který zakrývá začátek jizvy přes rty a rukavicemi.
Má dvě dlouhé jizvy na obličeji (jedna se táhne přes levé oko dolů, druhá ji na tváři protíná šikmo a rozsekává rty), zjizveně rozpraskanou kůži na celých rukách, pozůstatky po biči na zádech a různé drobnější jizvičky všemožně po těle. Ještě má tetování na pravém hřbetě ruky a kolem paží pod ramenem. Znalecké oko magické bytosti by v klikykákách poznalo písmo velmi podobné elfštině, avšak jizvy i tetování nosí skryté.

Rodina: mladší bratr Walter

Schopnosti:
Proměny: Ze svého fyzického těla se může proměnit do podoby jakékoli čepele. Svůj vzhled jako zbraň může časem pozměnit, i přes to, že ho trpaslíci vykovali do určité podoby.
- V současné době nejčastěji užívá podobu nože nebo jednoručního meče.
- Proměna nutně nemusí být úplná, v případě, že nositel zbraně není schopen boje, Zbraň může na svou fyzickou podobu přenést prvky z druhé podoby. Obvykle část ruky promění v čepel meče, ale není to jediný způsob.
- Duch zbraně ve své fyzické podobě může bojovat i s jinou zbraní v ruce.

Specializace:
- Zabíjení v noci, případně ze stínu.
- Vrhání nožů, vzdušné zabití, zabití ze zadu.
- Pokud ho Augusto navede do nějaké z Výzev zpřátelených cechů, preferuje výzvy žoldnéřů.
- Souboj ukončuje během pěti vteřin, díky znalostem velmi pěkných a zákeřných technik.

Životopis: O svém životě nijak nehovoří, nikomu se nesvěřuje a prakticky nemluví, pokud nemusí. Všichni jsou pro něj potenciální oběti. Nechce lásku, nehledá přátele, nepotřebuje rodinu.
Kdyby nebylo slečny Náhody a pana Osudu, asi těžko bychom se o této osobě něco dozvěděli, ale mám štěstí, že i přes Scarovu nechuť k získávání přátel se na něj jeden tak trochu nalepil. Augusto v jeho životě sehrál nemalou roli a díky jeho vyprávěním (které je nutné bráti s rezervou) a také přispění jeho bratra Waltra, se můžeme dozvědět Scarův příběh. Jen je otázka, na kolik jsou Augustovy poznatky domyšlené a zveličené…

Backstory:
Trpaslíci jako obyčejně hledali rudu vhodnou na meče, kusy kovu, které by měli určitou duši vhodnou pro zbraň. Při své práci našli neobyčejně velký kus, který ani neměl běžné složení, zdál se nabitý energií. Pro jeho velikost se rozhodli ho rozpůlit a vytvořili meč pro Alexandra, mladého důstojníka temných elfů.
Ten si jejich práci velmi pochválil a poručil z druhé části tohoto kovu vytvořit druhý meč, který bude náležet jeho sestře Lisabelle.
Vědma z Kouzelného lesa, se o podivném kovu doslechla a z neobjasnitelných pohnutek se přišla na meče podívat. Při této příležitosti jí Alexandr požádal, zda by nemohla Lisabellin meč opatřit nějakým kouzlem, aby ji dobře chránil. Čarodějnice Trisha se poťouchle usmála a kouzlem dala oběma mečům schopnost proměny. Nejen, že se z mečů mohly stát nože a jiné zbraně, ale zároveň duchové zbraní získali vlastní tělo. Tak mohli své majitele chránit i v případě, kdy by nebyl schopen boje.

Z různých vyprávění lze soudit, že kdysi dávno normálně mluvil, jen měl odlišný postoj k životu a ke světu celkově. Zřejmě to bylo způsobené už výrobou (když se kov rozdělil). V té době spolu bratři-meče ještě vycházeli a skvěle se doplňovali. Zlepšovali se ve svých schopnostech - jak v boji, tak v proměnách do podob čepelí a zároveň každý sloužil svému majiteli.

Pak nastal osudný zlom. Po jedné z misí mezi lidmi se od Alexandra oddělil a v takové nevšední krčmě se nad sklenkou vína seznámil s velmi zoufalou a smutnou dívkou.
Po pár společných chvílích, se na Wilhelma její nálada nalepila. Dívka chtěla spáchat sebevraždu, ale přiznala se, že nemá odvahu a chce něco vážně jistého. Usoudil, že nemá cenu ji přemlouvat a tak jí vyjevil, co je zač a co pro ni může udělat. Dívce už bylo všechno jedno, navíc byla silně připitá a souhlasila.
Tak se stalo, že Zbraň s vlastní vůlí ochutnala krev bez vědomí majitele. A byla jiná, sladší a lákavější.

Řekl si, že by mohl pomáhat lidem, kteří buď chtějí zemřít, jako tato dívka, anebo si zaslouží zemřít, aby neubližovali jiným. Pevně se rozhodl, že bude takové cíle vyhledávat a Alexandrovi o tom neřekne.
Jak si řekl, tak i dělal, opouštěl les, naučil se tichosti a nenápadnosti, zjišťoval informace a zabíjel. Co však na počátku své myšlenky netušil, bylo, že to zásadně ovlivní nejen jeho charakter, ale i vzhled. Kdykoli zabil svou vlastní čepelí, lačnil po krvi a dokonce mu začaly velmi bolestivě růst špičáky.
Od té doby, kdy prožil první zvětšení, se neodvážil znovu zabít sám sebou a nosil si vlastní zbraň bez duše.

Jedné noci, v lidském světě, si všiml postavy běžící po střeše nedaleko od něj. Ihned dotyčného pronásledoval a během chvíle dohnal. Dali se do boje, ale Wilhelm vyhrál a donutil muže k přiznání, co dělá na střeše a jestli ho náhodou nesleduje. Ať žije paranoia!
Tak se seznámil s Augustem, který ho přivedl do assassinského bratrstva v Anglii. Nabídku o přidání se k nim přijal bez zaváhání, ještě dřív než byla vyslovena. Záhy zjistil, že dostat něčí smrt příkazem je pro něj jednodušší než dlouze zjišťovat co dotyčný provedl a zda si smrt skutečně zaslouží. Uznal, že hrát si na soudce nebylo moudré ani spravedlivé.

Zuby však nebyly to jediné, co se na Scarovi změnilo a i když zabíjel jinou zbraní, celková činnost měla velký dopad na materiál, ze kterého byl vytvořen. Jeho vlastní čepel se začínala kroutit, stejně jako jeho nahnutý charakter.
Když zpozoroval, že špička jeho čepele je ohnutá, vrátil se do lesa a požádal zkušeného trpasličího kováře, aby ji zbrousil. Kovář ho varoval, že tento zásah ho může poškodit na duši, ale Wilhelm trval na svém. Nechtěl se prezentovat svou pokřiveností a vysvětlovat komukoli jak k tomu došlo.
Po zákroku téměř přestal mluvit a navíc se z něj pomalu vytratily veškeré emoce a zůstala jen prázdnota. S kouskem o který byl zbroušen, ztratil i kousek sebe.

Při každém tréninku ho bratr pozoroval. Snažil se nejspíš odvodit, proč se starší tak změnil, ale nedostal z něj ani hlásku v odpovědi. Stejně jako jeho majitel, kterému odpovídal na jiné věci a jen tak stručně jak bylo možné.
Až jednou Walter zpozoroval, že čepel, vytvořená místo jeho ruky, měla o trochu jiný tvar. Nebylo to tak výrazné a při pohybu prakticky nepostřehnutelné, ale nastal okamžik, při kterém byla ruka blízko jeho očím, a Walter si ji mohl prohlédnout o něco lépe.

Když se zase pokoušel tajně odejít, Walter mu zastoupil cestu a pokoušel se ho přesvědčit o špatnosti jeho činů, kázal mu o jejich nemorálnosti a nechtěl mu dovolit, aby odešel znovu zabíjet pro "zábavu". Jak na to Walter přišel, mu bylo jedno.
Jelikož starší bratr neřekl jediné slovo, mladší ztratil nervy a udeřil ho jako výzvu k nějaké odpovědi. Ve vzteku se mu však ruka proměnila na čepel a Wilhelmovi rozsekl tvář. Nijak na to ale nereagoval. Walter se pokusil ho udeřit znovu, ale to už útok odrazil, tím, že si jeho čepel nechal zabodnout do dlaně. Opět bez jakékoli bolestné reakce. Aby zastavil proud bratrových otravných otázek, začali spolu bojovat.
Starší boj ukončil rychle, i když v závěru se k rozseklé tváři až ke rtu přidala rána přes oko a boj mu značně komplikovala. V jejich souboji zasadil starší mladšímu mnoho vážných ran, které by neměli problém ani jeden zregenerovat, ovšem v jedné chvíli měl Walter svého bratra tak, že ho mohl zabít, ale zaváhal, neb to nechtěl udělat. Naopak Wilhelm se toho ani trochu neštítil a této slabiny využil proti němu. Čepelí-rukou prošel do bratrova hrudníku a zastavil se, až když byl v těle téměř po loket.
Ruku bez sebemenší lítosti vytáhl a nechal umírajícího bratra na pospas smrtelné proměně.

Stejně jako bratra opustil i svého bojového partnera. Bez jediného slova, vysvětlení, odůvodnění a zmizel z lesa.
Na okraji mezi lidskou zemí, kde bojoval v řadách asssassinů a Kouzelným lesem odkud pocházel, se ještě pokusil sám použít kouzlo, které od Alexandra odposlouchal, aby si vyléčil rány na obličeji. Nechtěl mít takové výrazné poznávací znamení a navíc na levé oko špatně viděl. Magie je však zrádná, a pokud se jí někdo řádně nevěnuje a není tedy pravý mág či čaroděj, je ještě o to víc, nevyzpytatelnější. Tak došlo k tomu, že místo aby rány vyléčil, se kouzlo obrátilo proti němu a sežehlo mu obě ruce, tak, že kůže na nich rozpraskala.

Se svými zraněními se stačil doploužit k sídlu assassinů. Cestou kůže čím dál víc praskala dál od rukou k ramenům, ztratil mnoho krve a i pokus o kouzlo si vybral svou daň na energii. Smrt mu div neklepala na rameno a to mu potvrdilo i zjevení okouzlující dámy, která stála v protější ulici, vesele se smála, předvedla hluboké pukrle a zmizela. Stejně jako ona zmizelo i vědomí raněného.
Krátce po ztrátě vědomí se do sídla vracel jiný assassin, Augusto. Jediný, kdo by se v životě Ducha zbraně dal nazvat přítelem.

Když se raněný probudil ve svém pokoji, viděl Augusta a v zrcadle zahlédl sám sebe. Viděl zjizvenou tvář, hluboké rozpraskané rány na paži a pád dalších ran po těle. Nejvíc ho však zaujaly vypálené symboly kolem paže a na hřbetě pravé ruky. Neptal se. Cítil, že jsou magické a aniž by tušil, co mají dělat nebo jak k nim přišel, smířil se s faktem, že tam jsou a že zabraňují tomu, aby se zranění dál rozšiřovala.
V tom momentě na sebe pohlédl jako na někoho úplně jiného. Jeho původní Já bylo definitivně mrtvé. Muže, kterým kdysi býval pohřbil během svého bezvědomí a už mu nic neříkal.
Stejně cize mu znělo jeho staré jméno z Augustových úst, když jej oslovil.
Hrubý hlas ze zjizvených rtů a velmi jednoduchá oprava - Od teď Scar. Jeho přítel to přijal bez otázek. V té chvíli nebyla jeho výmluvnost na místě, ačkoli později se zkoušel ptát. Odpovědí stejně mnoho nezískal.
Scar nevyslovil otázku, kterou by každý v té chvíli očekával. Neměl důvod? Nezajímalo ho to? Nebo tušil či snad věděl, co Augusto udělal a jak se pro něj obětoval? Těžko říct, každopádně, poté, co Scar získal vypálené znaky na rukou, Augusto přišel o oko a na jeho místě měl jizvu až příliš podobnout těm, které brázdily Scarovy ruce.

Po této zásadní změně vyjádřil ještě přání, že chce pryč a tak byla jejich dvojice převelena do Říma. Cestou přes Paříž náhodou potkali jinou assassinku takřka v nesnázích a tak jí pomohli proti přesile. Představila se jako Josette. Dlouho spolu nepobyli, pánové museli pokračovat ve své cestě, ale když procházeli kraji, zjistili, jakou rychlostí se šíří drby. V Paříži prý nějaká dívka úplně sama pobila dva tucty mužů a utekla!
Scar tedy řádný kus cesty poslouchal Augustovy nadávky na nespravedlnost a on sám byl tiše rád, že je nikdo nepronásleduje.

V Římě se Scar seznámil osobně s Maestrem a nejslavnějším assassinem. Ezio je oba uvítal, dopřál jim odpočinek a pokusil se o nich něco málo dozvědět. U Scara moc úspěchu neměl, ale brzy zjistil, že ačkoli moc nenamluví, práci odvádí dokonale.
Itálie a hra na člověka mu přinášela jistou útěchu a měl svůj nový život, kde nikdo neznal jeho předešlé jméno a ani netušil nic o jeho předešlém životě. Augusto o něm sice vyprávěl, ale veškeré příběhy byly velmi přehnané, a když náhodou řekl něco pravdivého, posluchači už mu stejně ledacos nevěřili.

Několik let společně sloužili v Itálii, než byl Augusto převelen jinam a Scar pokračoval ve své práci sólo. Nechtěl do dvojice nikoho jiného, ale to mu ne vždy bylo dopřáno. Machiavelli ho za jeho přístup neměl rád, ale víc neměl rád jeho převeleného přítele. Kdo ví, co si ti dva udělali.
Často se dělaly skupinové tréninky pro nováčky, kdy se vyvolali dva asasíni a měli proti sobě bojovat. Ezio po pár shlédnutích naznal, že Scar není pro tuto aktivitu dvakrát bezpečný, ale když i beze zbraně porazil ozbrojeného do deseti vteřin, raději se nenamáhal ho proti někomu stavět.

Za dobu, co byl v Římě sám, se událo mnoho věcí, přibylo mnoho jizev a padlo mnoho obětí. O této
době koluje jen pár zvěstí, ale protože vypravěč jeho příběhů chybí, nejsou to víc, než útržky.
Prý jednou prošel ruční výměnou názorů s Machiavellim, než je Ezio roztrhl (což bylo prakticky hned po první ráně, jinak by tekla krev). Nějakou dobu pak sloužil u La Volpeho jako pouhý zloděj, nebo byl přiřazen k žoldákům, aby chvíli neukazoval očím, které ho nijak v lásce neměly.
Dál se tvrdí, že jednou přijela skupina ruských assassinů, na doplnění zkušeností a že Scar dostal na krk jednoho z nich. Přesněji jednu - dívku jménem Natasha.
Ohledně jeho spolupráce s ní, to bylo těžké. Ačkoli už byla v oboru nějaký ten rok, synchronizace se Scarem se zdála takřka nemožnou. Celý svůj pobyt, se pokoušela z něj vymámit cokoli, díky čemuž by ho mohla nějak poznat a on si až ke konci začal uvědomovat, že mu chybí Augusto a jeho občas nesnesitelné řeči.

Ve Scarově životě se objevuje další etapa jeho života, odehrávající se v Rusku. Různé jazyky tvrdí, že jel za Natashou, jiné, že tam měl shodou okolností misi… ovšem netrvalo to dlouho a vrátil se zpět do Říma, ještě chladnější a ještě odtažitější. Měl-li dostat někoho na krk, protestoval i proti Eziovi, který pro něj byl Autoritou. Avšak pokud Ezio u Scara svou vůli prosadil využitím právě onoho bezmezného respektu, který k němu mlčenlivý asasín choval, Nováčka pak nečekala zrovna příjemná zkušenost. Ale to už bylo zjizvenému jedno.

S Augustem se ješě párkrát potkali, ve chvíli, kdy oba vyjeli do světa, nebo náhodou hovorný asasín přijel do údajně rodné Itálie. Scar nejen, že měl autoritu v Eziovi, ale také choval podobně zvláštní vztah i k Augustovi a zajímavostí budiž, že ti dva nebyli nerozlučnou dvojicí jen tak pro nic za nic. Stali se z nich Zbraň a Nositel. Jenže se tím jen tak prezentovat nemohli a zabránit odloučení, při Augustově převelení nešlo. Kdyby tehdy existenci magie lidstvo nepopíralo, možná by Ezio zjistil, že Scara může také používat jako svou zbraň.
I to je věc, kterou tehdy před dávným časem trpaslíci spolu s čarodějnicí zapříčinili. Zbraň bězně má jen jednoho Nositele, kterého chrání a nelze, aby jej mohlo používat více lidí. Bratři z Wainixové rudy však tuto možnost mají, stačí jen, aby nějaké osobě vyslovilu loajalitu a věrnost uvnitř své duše.

Tento fakt přeci jen někdo zjistil a pokusil se ukořistit Zbraň násilím. Stopoval Scara a s vypěstím všech sil, se mu nakonec podařilo jej ulovit, věznit a mučit. Snažil se ho donutit, aby mu vyslovil věrnost a mohl tak získat vytouženou zbraň magického typu. Scarovi se nakonec podařilo uniknout, ale odnesl si na zádech spoustu ran od drápků Devítiocasé kočky.

Před lidmi se nikdy neproměňuje a používá vlastní meč (falchion), vrhací nože nebo kuši.
Jako tomu bylo již dřív, když si nechal upravit čepel, zcela se uzavřel do sebe. Na svět hledí svýma mrtvě působícíma zelenýma očima a ledovou tváří, promluví, jen pokud to vyžaduje jeho práce či to uzná za vhodné, ale jinak toho mnoho neřekne.
Jedinou jeho společností je momentálně Krysa. Bezejmenné chlupaté stvoření, které se drze přistěhovalo do jeho Římského pokoje. Naprosto překvapivě přežilo do doby, než Scar identifikoval, které zvuky jí náleží a přestal mu její šramot cukat s paranoiou.

Na nikoho se neupíná, neví, koho bude muset zabít příště, plní příkazy a uznává vůdčí autoritu, které zachovává věrnost a tou je hlava assassinského řádu - Ezio Auditore da Firenze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nessie Natasha Nessie Natasha | 7. července 2014 v 19:39 | Reagovat

8-O pane-bože... Tak tohle jsem nečekala O_O
Stále mě překvapuješ... Ale je to skvělé! :3 :-)  :-)  :-)
Fakt- kápi dolů sorella ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama